Tak už mi jsou 4 měsíce a dnes jsem byla na kontrole u paní doktorky. Vážím už 6,41 kg a měřím 66 cm. Takže už mi začínají pomalu být malé všechny oblečky, protože prý doslova rostu před očima. Taky jsem dostala píchaneček do zadečeku, ale nejen, že mi to vůbec nevadilo, ale dokonce jsem se tomu řehtala jako blázen, že se paní doktorka nestačila divit a došla i pro sestřičku at se jde podívat, že to ještě neviděla. Takže na mě maminka byla mooco hrdá, jaká jsem statečná holka a moooc mě chválila. A proto že už jsem opravdu veliká, můžu už papat ovoce a zeleninu a taky kašičku. Včera jsem měla poprvé nastrouhaný jablíčko s banánem, ale moc mi to nejelo, mělo to divnou chut a vůbec jsem nevěděla co s tím mám v tý pusince dělat, tak jsem to radši plivala. Dnes dostanu mrkvičku, tak možná že to bude lepší. Ale kaše mi moc chutná a dobře se po ní spí. Taky už krásně umím pást hříbátka a občas se mi podaří přetočit se z bříška na záda a naopak. Ale chtěla bych už hrozně moc sedět v kočárku a koukat se na svět. Takhle v leže už je to na prd, takže mi mamča slíbila, že mi dá už brzo do sporťáku. Tak se moc těším. Tak to by byl můj 4. měsíc, až mi bude 5 tak zase napíšu co všechno už umím.
Včera mi bylo 5 a za ten měsíc jsem opravdu udělala pokroky. Už umím parádně křičet a řehtat se nahlas. A čím větší kraviny se mnou máma dělá, tím víc se směju. Nejlepší je když tancujeme před zrcadlem a zpíváme nebo když počítáme kolik mám žebírek. Taky jsem zjistila jak hezky cáká voda ve vaně a po koupání musíme vždycky sušit koberec. Ale je to sranda. Baštit už umím parádně, máma nestíhá nabírat jak rychle otevírám pusu. Jen jsem zjistila, že mám asi alergii na ovoce, protože po přesnídávkách a štávičkách zvracím a taky jsem se pěkně osypala. A příští týden jdu zase na kontrolu k paní doktorce, tak doufám, že mě pochválí.
To to ale letí, už je mi dávno 7m a máma vůbec nestíhá psát novinky, protože už jsem takový číslo a nedám jí na chvíli pokoj.Tak hlavně už umím sedět. A to už docela dlouho. Paní doktorka nám řekla trénovat, tak trénujeme o sto šest a to mě teda baví. Horší je to s lezením, to mě naopak nebaví vůbec, ale maminka mi nedá pokoj a každý ráno mě dává nabříško a popostrkuje dopředu. Z toho mi akorát tak bolí za krkem.... Možná mi to půjde líp později. Pak taky umím stát a hopsat a v těch nových bačkorkách od babičky skáču jak opička! Už jsem taky měla první rýmičku, ale zvládla jsem to parádně a dneska začínáme s plaváním a moc se s mámou obě těšíme. Tak mi držte palce a já zase napíšu až budu starší.